Ochranná fólie je víceméně na cestu domů. Sundejte ji po 1 až 3 hodinách.
Poté omyjte vodou a antibakteriálním mýdlem(Protex). Jemně osušte čistým suchým ručníkem. Po zbytek dne nechte místo pokud možno volně dýchat. Večer před spaním proces opakujte(voda, mýdlo, ručník).
Ráno opět proces opakujte a po osušení lehce namažte mastí, kterou jste ode mne dostali. Masti aplikujte opravdu minimum(dle velikosti tetování) více věnujte opravdu kvalitnímu vetření masti(místo bude zřejmě bolet a vtírání bude nepříjemné, přesto buďte důkladní).
Mazání je hodně individuální a řídí se potřebou vašeho těla. Jako indikátor aplikování masti lze brát "pnutí" - tedy vyschnutí tetované pokožky. Je lepší to do této fáze nenechat dojít, aplikovat minimum masti 4-5x denně a udržovat místo vláčné.
Proces(voda, mýdlo, namazání) také proveďte po pobytu v nadměrně prašném prostředí nebo po např. velké pracovní zátěži a následném spocení. Nutno dodržovat cca 4-5 dní. Poté, jak se začnou na tetování tvořit stroupky a přebytečná(vyhojená) barva se začne při mazání oddělovat, již proces s umýváním neprovádějte. Dále jen dle potřeby mažte. Vždy mějte v paměti, že "méně je někdy více" a v tomto případě to platí dvojnásob.
V první fázi hojení(až 10 dnů) se nekoupejte a vyhýbejte se přílišnému namáčení. Dávejte si rychlou sprchu. Pokud možno nechávejte tetované místo při hojení co nejvíce dýchat - nenoste těsný oděv.
První měsíc se vyhýbejte přímému slunci(soláriu). Tvořící se stroupky nestrhávejte, ani místo neškrabte. Svědění chvilkově odstraníme "poplácáním" nebo potřením čistým alkoholem. Je to ale pouze chvilkové řešení a proto raději přečkejte a za chvíli na svědění zapomenete.
Během hojení se nedoporučuje používat antibiotika, naopak se doporučují užívat vitamíny.
Hojení probíhá v první fázi cca 10-14 dnů. Během této doby by měl stroupek volně odpadnout - povětšině při mazání drobné kousky. Druhá fáze a kompletní vyhojení - obnovení kůže trvá cca 1 měsíc - po této době by mělo být tetování již naprosto vyhojeno a mít tzv. patinu.
Je dobré si také uvědomit(zvláště rozsáhlejší tetováže) že tímto to nekončí. Pokud chcete mít tetování kvalitní po mnoho let, je nutné se o tetováž také náležitě postarat(vyhýbat se nadměrnému slunění, poranění atd.).
Tetování má dlouhou tradici v různých částech světa. Původní obyvatelé Japonska Ainové se věnovali především tetování tváře, a to u žen i u mužů. Tetování trupu, rukou a končetin geometrickými motivy bylo velice rozšířené v oblasti Jihovýchodní Asie, zejména na Filipínách, Sulawsi a Borneu. Velmi rozšířené a propracované umění tetování se rozvinulo v Polynésii, především na Samoi, Markézech, Havaji a Novém Zélandu i na mikronéském souostroví Kiribati. Vyskytovaly se geometrické ornamenty i figurální motivy, Maorové z Nového Zélandu vynikali v tetování obličeje spirálovitými ornamenty. Nástroje k tetování se vyráběly z rostlinných trnů nebo ze zubů žraloka, barvivo se připravovalo ze sazí. Původní obyvatelé Ameriky se tetovali méně, obvyklé bylo spíš malování těla, které není trvalé. Nejvíc se tetovali indiáni Severozápadního pobřezí Kanady a Aljašky, zejména Haidové, kteří si zdobili hruď a ruce obrazy totemových zvířat. Tetovali se indiáni z jihovýchodu Spojených států včetně Kríků, Timukuú a Načezů, a to i z léčebných důvodů nebo aby se ochránili před démony. Ve Střední Americe si Mayové vedle tetování a malování těla oblíbili i jiné tělesné deformace včetně umělé šilhavosti. Z amazonských indiánů se nejvíc tetovali Tupinambové a Mundurukúové, ostatní kmeny dávají přednost malování červeným barvivem urucú nebo tmavě modrým, nesmyvatelným ganipapo, které vydrží na kůzi i několik měsíců. Kaďuveové s pomocí genipapového barviva vytvářeli jemné a nesmírně propracované smyetrické ornamenty na obličejích, velmi podobné tetování. V Africebyla rozšířena spíše skarifikace, neboli umělé vytváření jizev, s ohledem na barvu pleti Afričanů lépe viditelná než pravé tetování, Tetování bylo známo od nejstarších dob ve Vietnamu a později v Číně, kde bylo ale spojné s označováním trestanců. Není známo, zda starověcí obyvatelé Skotska, Piktové a britští Keltové praktikovali tetování nebo pouze malování těla modrým barvivem z borytu barvířského. Tetování bylo běžné i u určitých náboženskýchskupin ve starověku v oblasti Středomoří, například u uctivačů bohyně Kybelé, což pravděpodobně vedlo k zákazu tohoto zvyku ve Starém Zákoně.
Tetování bylo zvykem v Eurasii od neolitu. Poukazuje na to i mumifikované tělo Ötziho nalezené v Alpách, jehož stáří se odhaduje na 5 300 let. Tento neolitický člověk měl na svém těle speciální terapeutické tetování – malé paralelní čáry na nohou (může souviset s akupunkturou).[1] Potetované byly i tři mumie nalezené v permafrostu pohoří Altaj. Jejich tetování zahrnovala obrázky zvířat, která byla zobrazena pomocí křivek. Tetování Pazyrského muže, jenž byl tetovaný kolem páteře, byla tvořena velkým počtem malých teček.
Ve starověké a středověké Číně bylo považováno za barbarské a někdy, stejně jako ve středověkém Japonsku, sloužilo k označování zločinců, podobně jako v Evropě cejchování. V klasickém Řecku bylo běžné jen mezi otroky. V době antického Říma bylo tetování používáno k označování vojáků (proti dezerci) a otroků. Pod vlivem křesťanství tetování zakázal postupně Konstantin I. Veliký a Druhý nikajský koncil jako pohanské.
Evropané znovuobjevili tetování okolo roku 1770 v době dobývaní jižního Pacifiku kapitánem Jamesem Cookem. Až do první světové války byli průkopníky v tetování námořníci. Za druhé světové války bylo tetování používáno v koncentračních táborech.
V současnosti je tetování populárnější než kdykoli předtím. Přestalo být stigmatem a stalo se módou. Statistické údaje ukazují, že až 1 ze sedmi obyvatel Severní Ameriky má jedno nebo více tetování.
